Japonský meč, neboli nihontō 日本刀, je pro mnohé symbolem japonských tradičních bojových umění, jenž před mnoha lety praktikovali samurajové a ninjové. Nicméně japonský meč je také kvalitní chladná zbraň, umělecký předmět, řemeslný zázrak a historicky cenný artefakt. Pro japonce je však především symbolem. Symbolem japonské tradiční kultury jako takové a symbolem celé země.
Japonský meč můžeme rozdělit z mnoha pohledů. Pro odborníky je důležité hledisko období.
Rozdělení japonských mečů dle historického původu:
● Jokotō 上古刀 – starověké meče (před rokem 700)
● Kotō 古刀 – staré meče (964 – 1596)
● Shintō 新刀 – nové meče (1596 – 1780)
● Shin-shintō 新々刀 – nové-nové meče (1781 – 1876)
● Gendaitō 現代刀 – moderní meče (1877 – 1945)
● Shin-gendaitō 新現代刀 / Shinsakutō – nově vyráběné meče (1953 – dosud)
Existuje také rozlišení podle historické a umělecké kvality meče. Takové meče získávají certifikát o jejich hodnotě, který vydává NBTHK (Nihon Bijutsu Token Hozon Kyōkai (日本美術刀剣保存協会) a má od roku 1980 tyto úrovně:
● Hozon 保存 (předmět hodný ochrany)
● Tokubetsu hozon 特別保存 (velmi vhodný k ochraně)
● Juyō tōken 重要刀剣 (významná práce)
● Tokubetsu juyō tōken 保存重要刀剣 (velmi významná práce)
● Juyō bunkazai 重要文化財 (významná kulturní hodnota)
● Kokuhō 国宝 (národní poklad)
V České republice se odborným studiem japonského meče zabývá Nihontō Kenkyukai – Společnost pro studium japonského meče, v jejímž čele stojí Ing. Tomáš Suk, který je zároveň členem a starším studentem pražského Kenshōkan Dōjō. Pokud budete mít zájem se více dozvědět o nihontō 日本刀, japonském meči, určitě je kontaktujte.
