Každý rok se snažím ohlédnout za pobytem Nakagawy senseie v ČR. Původně jsem plánoval tento text stihnout do konce roku 2024, ale nakonec sedám k počítači až nyní. Většinu událostí tedy popisuji s poměrně značným odstupem a tak doufám, že si je pamatuji tak, jak se odehrály. V každém případě je to příjemné vzpomínání na čas, který jsme měli možnost strávit ve společnosti našeho učitele.
Loňskou výpravu do ČR a její program jsme domlouvali, ostatně jako každý rok, s dostatečným předstihem. Nakagawa Kinji sensei zahájil svou evropskou cestu 22. srpna 2024, kdy přiletěl na pražské letiště Václava Havla. Před ním byl více jak dva měsíce trvající pobyt a nabitý program. Na letišti vyzvedli senseie Martin Hradecký společně s Pavlem Dubným. Cesta z letiště nejprve vedla k paní Yoshimi (www.tokyovintage.cz), pro kterou sensei vezl věci z Japonska. S paní Yoshimi se Nakagawa sensei zná již mnoho let a váže je silné přátelství. Poté již kluci odvezli senseie domů, kde jsem se k nim aspoň na chvilku připojil a přivítal senseie v Praze.
Hned následující den vedl Nakagawa sensei své první keiko v pražském Kenshōkan dōjō. Mohl tak vidět, jak jeho studenti pokročili ve svém tréninku od jeho poslední návštěvy. Tématem prvního tréninku byly základní techniky s důrazem na správné provedení jednotlivých pohybů v těchto formách. Sensei tak naznačil, co bude programem jeho výuky, a že bez dokonalého zvládnutí základů není možné posunout naše dovednosti dál.
Na první víkend jsme pro senseie připravili program bez tréninků, aby si mohl po zdlouhavé cestě více odpočinout. V sobotu 25. srpna byla naplánována návštěva zámku a hradu Velhartice. Během výletu dělali senseiovi společnost kluci z pražského dōjō Pavel D., Dan Makrlík a Vladislav Rybka z Opavy. Hrad Velhartice se nachází v krásné krajině Šumavy nedaleko města Sušice. V rámci návštěvy hradu absolvovali komentovanou prohlídku, během které senseie zaujmuly vystavené historické palné zbraně. Jak jistě víte, sensei se zajímá o dobovou střelbu. V Japonsku dokonce založil střelecký oddíl teppō-tai 鉄砲隊. V rámci této návštěvy sensei také shlédnul výstavu „Krajina míru, pole války – období 30-leté války v západních Čechách“. Večer čekala na senseie cesta zpět do Prahy.
Hned v neděli totiž vyrážel na jižní Moravu, a to do Mikulova za degustací místního vína. Tento výlet pro senseie připravil Karel Doubner a jako doprovod a překladatel se k nim připojil Richard Klapáč. Nakagawa sensei má rád bílé víno a české víno mu, podle jeho slov, moc chutná. Sensei si návštěvu této vinné oblasti spojenou s degustací vína v místním sklípku velice užil.
Po návratu z Moravy vedl Nakagawa sensei úterní lekci v Kenshōkan dōjō na Karlově náměstí. Toto pražské dōjō funguje několik let jako centrální honbu dōjō pro školu Nakagawa ryū battōjutsu. To je také důvodem, proč zde má sensei nejvíce lekcí během svého pobytu. Během tohoto keiko jsme se věnovali technikám kihon no kihon 基本の基本, happō nuki 八方抜き, nitō 二刀 a také formám s partnerem kumitachi 組太刀. Sensei vysvětloval nové zajímavé detaily technik kumitachi s ohledem na načasování některých pohybů.
Před pár lety oslovili senseie zájemci o battōjutsu z Polska. Ukázalo se, že jejich zájem je stabilní, a tak poslední roky sensei nějakou dobu tráví se svými studenty ve Varšavě. A tak ve čtvrtek 29. srpna sensei odletěl na tři týdny do varšavského Kenseikan dōjō (www.kenseikan.pl), kde Krzysztof připravil pobyt plný tréninků, víkendových seminářů, ukázek a přednášek. Sensei měl například přednášku v místní knihovně pro zájemce o japonskou kulturu spojenou s ukázkou tradiční přípravy japonského čaje chadō. Nakagawa sensei také připravil a vedl keiko japonského šermu pro děti s následným povídáním o samurajích. Od minulého roku trénuje v Polsku také malá skupina studentů s různou úrovní zrakového postižení, „skupina Zatōichi 座頭市“, pojmenovaná podle japonské filmové předlohy, ve které je hlavním hrdinou slepý masér, jenž je vynikajícím šermířem. Během pobytu Nakagawa senseie v Polsku proběhly také dva víkendové semináře. Mimo to vedl sensei i několik keiko pro instruktory varšavského oddílu.
Po svém návratu z Polska (17. září) Nakagawa sensei hned na druhý den odjel na mlýn do Bohumilče u Českého dubu k Radovanovi a Míše. Sensei využil tohoto pobytu k odpočinku, nicméně i přesto proběhlo pár lekcí battōjutsu s Radovanem a jeho studenty. Následující víkend 21. – 22. září se konal na mlýně dvoudenní seminář. Překvapilo mě, že účast byla opravdu komorní. Celkem se nás sešlo pouhopouhých devět, a to včetně senseie. To ale nijak neovlivnilo náš trénink. Po celou dobu se cvičilo venku, počasí bylo opravdu velmi přívětivé a s ohledem na náš počet jsme měli spoustu času věnovat se jednotlivým detailům technik happō nuki, hon iai a nitō. V neděli po ukončení semináře se sensei vrátil do Prahy.
Jedna z velice příjemných událostí, která na senseie pravidelně čeká během jeho návštěvy Prahy, je setkání s Darjou Kawasumi v její tradiční japonské restauraci Miyabi (www.miyabi.cz). Tuto restauraci paní Darja otevřela již v roce 1995 a v průběhu let její prostory sloužily mnohokrát k propojování lidí s láskou k Japonsku. Darja je japanoložkou a milovnicí čajového obřadu, který formuje její osobnost po více než čtyřicet let a s Nakagawou senseiem ji spojuje přátelství. V pondělí 23. září Darja připravila pro senseie a jeho studenty pohoštění s obřadem v čajovém altánku v Miyabi. Letos se k hostům připojili manželé Tanakovi, přátelé našeho senseie, kteří v září navštívili na krátkou dobu Prahu. Příjemné prostředí čajového altánku ve spojení s příjemnými lidmi je skvělou kombinací. Moc děkujeme Darje, Petru Žemlovi a Karolínce Sukové za nádherný zážitek.
V následujícím týdnu se konaly další pravidelné lekce pod vedením senseie, a to ve středu v Kenkaku dōjō a čtvrtek i pátek v Kenshōkan dōjō.
Na nedělní den 29. září byl naplánovaný seminář zaměřený na chadō, tedy na základní formy tradiční přípravy japonského čaje. Již potřetí jsme se sešli s Nakagawou senseiem u příležitosti „čajového semináře“. Čajový obřad je pro Nakagawu senseie srdeční záležitostí. V minulosti se sensei měl možnost seznámit s tradicemi čajové školy Omotesenke 表千家. Omotesenke je jednou z hlavních škol japonského čajového obřadu. Spolu s Urasenke 裏千家 a Mushakōjisenke 武者小路千家 je to jedna ze tří linií rodiny Sen, které se odvíjejí od slavného Sen no Rikyūa 千利休 (1522–1591), jenž položil základy čajové tradice této rodiny. Mezi jednotlivými školami jsou malé stylistické rozdíly. Například škola Omotesenke šlehá čaj méně než škola Urasenke, čímž se na povrchu čaje vytváří méně pěny. Liší se také různým používaným čajovým náčiním.
Nakagawa sensei je moc rád, když jeho studenti mají aspoň malý přesah do jiné oblasti japonské tradiční kultury. A právě proto se pořádají tato setkání s tréninkem čajové přípravy. Jak sami víte, sensei o sobě často tvrdí, že jeho znalosti chadō nejsou dostatečné, a tak sám zůstává na této cestě studentem. Pohyby, které provádí Nakagawa sensei při přípravě čaje, vycházejí z tradic Omotesenke, ale osobně jej zajímají především staré formy přípravy čaje používané bushi 武士, válečníky. Nakagawa sensei zdůrazňuje nejen význam správně provedené formy, ale především důležitost vytvoření příjemné atmosféry při čajovém setkání, kterou musí hostitel zajistit svému hostu. To je podle jeho názoru nadřazené nad přesnou formou.
Během následujícího týdne se opět konaly pravidelné tréninky v obou pražských dōjō.
V pátek dopoledne měl sensei na programu střelecký výcvik, který pro něj pravidelně připravuje Martin Hradecký se svým kolegou z akademie Aegis (www.aegisteam.cz) Alešem Vondráčkem. Tento střelecký trénink sensei absolvuje již několik let.
Následující víkend byl bohatý na program. Na sobotu 5. října byl naplánován výlet do berlínského samurajského muzea, do kterého se sensei chtěl již několik let podívat. Toto muzeum představuje jednu z nejrozsáhlejších soukromých sbírek samurajské kultury na světě. Na výstavě najdete přes 4000 historických artefaktů, originálních předmětů, od zbrojí, japonských mečů a kopí nihontō 日本刀, divadla nō 能, čajového obřadu chadō 茶道 až po dřevěné tisky. Muzeum demonstruje působivé dovednosti japonského řemesla. Nabízí nečekaný pohled na životní styl, umění a tradice, které zanechaly trvalou stopu ve společnosti v Japonsku a jejichž vliv zasahuje i do současnosti. Je to jediné evropské muzeum zaměřené na samurajskou kulturu. Pokud jste již měli možnost navštívit je, pak víte, že to stojí opravdu za to. I Nakagawa sensei byl překvapen, když viděl na vlastní oči, jak rozsáhlá je vystavená sbírka. Sensei zmínil, že v samotném Japonsku podobnou expozici naleznete jen těžko. Po návštěvě muzea přišel na řadu společný oběd v místní japonské restauraci a poté již cesta zpět do Prahy.
V neděli 6. října se konaly v Praze japonské podzimní slavnosti Aki matsuri, které pořádá Asociace Japonců žijících v Čechách (Cheko-nihonjinkai チェコ日本人会) ve spolupráci s Česko-japonskou společností a Velvyslanectvím Japonska v České republice. Tento festival je známý především ve spojení s dobrým jídlem. Návštěvníci mají možnost ochutnat různé japonské speciality, rámen, takoyaki, karé raisu, gyōza, nigiri a další, nebo si vyzkoušet přípravu rýžových knedlíčků mochitsuki. Pro hosty je připraven i doprovodný program ve formě ukázek aikidō, karate-dō, naginata-dō, divadla kyōgen, kaligrafie a vystoupení skupiny Yosakoi.
A tak Karolínka s Tomášem dopoledne vyzvedli senseie doma a doprovodili jej na tuto slavnost. Nakagawa sensei měl tak možnost promluvit si se svými krajany a pochutnat si na výborném jídle, kterým je tato akce vyhlášená. Zároveň se na této akci potkal s Bohumilem Plankou, se kterým jsou dlouholetí přátelé. Možná někteří z vás nevíte, že právě na pozvání Bohouše Nakagawa sensei poprvé navštívil ČR. Senseii se akce moc líbila, proto vyslovil myšlenku, že by bylo hezké, kdybychom tam mohli mít příští rok ukázku battōjutsu. Tak uvidíme.
Následující středu 9. října proběhl trénink v pražském bambusáriu v Troji, Na Farkách 855/18, Praha 7 (www.bambusy.cz). Tento trénink domluvil Martin Hradecký z pražského Kenkaku dōjō stejně jako minulé roky. Byl to moc příjemný den. Nejdříve jsme poseděli v místním altánku s majitelem bambusária Honzou Kocourkem a jeho asistentkou nad šálkem dobrého zeleného čaje a dlouze jsme si povídali o práci, japonském meči, šermu, bambusech atd. Pak přišlo na řadu naše keiko zaměřené na tameshigiri. Pro tento trénink nám Honza poskytl několik tyčí zeleného bambusu z jeho zahrady, za což moc děkujeme. Po tréninku jsme se přesunuli na loděnici, kde jsme měli možnost ještě chvilku strávit v přítomnosti senseie, který zároveň pro všechny připravil vynikající oběd.
Ve čtvrtek i pátek se konaly pravidelné tréninky v pražském Kenshōkan dōjō.
V úterý 15. října Nakagawa sensei vedl soukromé keiko pro Karolínu s Tomášem na loděnici ČVUT. Toto je Tomášův příspěvek k této události publikovaný na facebooku: „Dnes jsme s Karolína Yoru měli ‚soukromý‘ odpolední trénink a posezení s naším učitelem panem Kinji Nakagawa. Bylo to po opravdu dlouhé době, co se nám podařilo cvičit současně. Děti už přeci jen povyrostly a babička s dědou zajistili hlídání. Nejprve jsme cvičili happō nuki ve variantě hayanuki, následovalo cvičení nitō waza s důrazem na změny směrů a johakyū (a meri hari 減り張り), pak jsme cvičili vybrané kihony i variace v rámci hon iai a happō nuki. Pokračovali jsme technikami shihō giri. Sensei nám ochotně radil a ukazoval různé detaily, které nás nasměrují v dalším úsilí. Po cvičení jsme si dali občerstvení ve formě václavkového guláše, a abychom vyrovnali národnostní skóre, tak pokračovala volná adaptace přípravy matcha. Děkujeme a vážíme si této příležitosti cvičit a trávit čas ve společnosti našeho učitele.“
Ve středu 16. října proběhl trénink na loděnici pro kluky z Kenkaku dōjō a Pavla. V rámci tohoto keiko jsme měli možnost praktikovat tameshigiri pod dohledem senseie. Sensei nám dával různé typy na metody tréninku a nakonec jsme se soustředili na sekání ve dvojicích na jednu makiwaru. Byla to velice zajímavá zkušenost a sensei nám upravil některé techniky do tvaru důležitého pro náš trénink. Po keiko jsme se senseiem navštívili soukromou japonskou zahradu Shibumi (www.mzshibumi.cz) nedaleko Prahy v obci Lety a následně jsme chvilku poseděli v místní čajovně s majitelem zahrady Tomášem Pelichem a jeho přítelkyní. Hostitelé pro nás připravili japonský čas a paní upekla hruškový štrůdl, který sensei opravdu ocenil.
Večer Nakagawa sensei ještě stihl navštívit rockový koncert Honzy Křížka a jeho hudební skupiny.
Ve čtvrtek i pátek se opět konaly pravidelné tréninky v pražském Kenshōkan dōjō.
O víkendu 19. – 20. října se pořádal pražský seminář, který bývá hlavní tréninkovou akcí při příležitosti pobytu Nakagawy senseie v Čechách. Tohoto semináře se zúčastnilo necelých dvacet studentů z různých koutů Čech. Kromě tréninku se v rámci semináře konaly zkoušky na technické stupně kyū i dan. Na úrovně kyū úspěšně složili zkoušky Richard Klepáč, Martin Kříž, Martin Tichovský a Vláďa Rybka. Radovan Křížek (keikokai Mladá Boleslav) zvládl zkoušku na shodan. Na 2. dan zkoušku zvládli Pavel Dubný (Kenshōkan dōjō) a Jan Weiss (Kenkaku dōjō). A na 4. dan úspěšně zvládli zkoušku Martin Hradecký z Kenkaku dōjō a Dan Makrlík z Kenshōkan dōjō. Všem ještě jednou gratuluji, bylo to zasloužené a připojuji přání, aby i nadále pokračovali ve svém tréninku. Protože technický stupeň není jen ocenění dosavadní práce, ale i závazek do budoucího tréninku, bez kterého si žádný technický stupeň neudrží svou hodnotu.
V neděli večer jsme se sešli ještě jednou, a to při příležitosti „sayonara párty“, abychom se rozloučili s Nakagawou senseiem, protože již následující den sensei odlétal zpět do Japonska. Nad dobrým jídlem a pitím jsme vzpomínali, co vše jsme za uplynulé dva měsíce se senseiem zažili a také jsme trochu plánovali, co bude zase za rok.
V pondělí 21. října v ranních hodinách jsem měl tu čest doprovodit Nakagawu senseie na pražské letiště, abych se s ním rozloučil a popřál mu šťastnou cestu zpět do Japonska.
Každý rok si uvědomuji, jaké máme jako studenti štěstí, že za námi Nakagawa sensei jezdí pravidelně každý rok, aby se s námi podělil o své zkušenosti a dovednosti. Mnoho ostatních studentů nemá možnost být tak často v blízkém kontaktu se svým učitelem. Díky tomu je jejich studium možná trochu náročnější. Byl bych moc rád, kdybychom si tuto výhodu uvědomili všichni, kteří s Nakagawou senseiem studujeme. Je to opravdu jedinečné.
Na závěr bych moc rád poděkoval Kristýně Štoskové a Richardovi Klepáčovi za pomoc s překladem na lekcích senseie. Je to ohromná pomoc, které si moc vážím.
Tak na viděnou v dōjō a těším se na další společné tréninky.
Pavel S.