aneb dědictví samurajů 侍
Škola Toyama ryū 戸山流 je jednou z mladších škol japonského šermu. Její vznik je datován rokem 1925, nicméně techniky této školy byly převzaty z jiných tradičních škol, jejichž historie sahá daleko do minulosti. Pojďme se na to podívat trochu podrobněji.
Okolo roku 1873 byla založena vojenská akademie v Toyamě 戸山市 pod názvem Rikugan Toyama Gakkō 陸軍戸山学校. Tato instituce vznikla za účelem vzdělávání nových poddůstojníku a důstojníků moderní císařské armády Japonska. V učebním plánu byl tehdy i výcvik v oblastech kenjutsu 剣術 (boj s mečem), jūkenjutsu 銃剣術 (boj s bajonetem), tantōjutsu 短刀術 (boj s nožem), vojenské střelby, ale třeba i vojenské hudby. Půda této akademie byla prostředím, ve kterém vznikly specifické dovednosti šermu, které dnes známe pod názvem Toyama ryū battōjutsu 戸山流抜刀術.
Umění japonského šermu bylo tehdy v učebních osnovách akademie nazýváno guntō no sōhō 軍刀之奏法 a obsahovalo pět základních, velmi jednoduchých forem, a také techniky tameshigiri 試し斬り, tedy techniky, během kterých student přesekává slaměné cíle. Ve 20. letech 20. století převládl názor, že vojenský meč by měl být vyráběn moderními technologiemi na strojích v továrnách, následně vydáván důstojníkům a měl být vytvořen systém technik s cílem usnadnit použití na bojišti.
Morinaga Kiyoshi 森永清, který byl na vojenské akademii ředitelem kenjutsu kenkyūkai 剣術研究会 a jedním z hlavních instruktorů šermu, požádal v roce 1925 o pomoc při vytváření nových osnov šermu významného šermíře té doby jménem Hakudō Nakayama 中山博道, který byl v pořadí 16. sōke 宗家 (představitelem) jedné z větví tradiční školy šermu Musō jikiden eishin ryū 無双直伝英信流. Hakudō sensei 博道先生 zároveň studoval školy Ōmori ryū 大森流 a Hasegawa eishin ryū 長谷川英信流. Právě díky zkušenostem Hakudō senseie má pozdější styl Toyama ryū své kořeny v předních tradičních starých školách koryū tōhō 古流刀方, tedy klasických školách šermu. Výsledkem spolupráce s Hakudō senseiem bylo vytvoření jednoduchých šermířských technik, které zdůraznily nejdůležitější body tasení a seků tak, aby i důstojníci bez zkušeností s kenjutsu získali základní schopnosti, které by mohli využít na bitevním poli.
Na rozdíl od mnoha jiných škol šermu té doby byly všechny techniky v Toyama ryū vyučovány pro využití ve stoje. Žádná z forem nezačínala ze seiza 正座, japonského sedu na patách. A navíc tento styl kladl důraz na praktikování tameshigiri, jednoduše všechny procvičované techniky byly testovány formou sekání slaměných a bambusových cílů. Je třeba mít neustále na paměti, že tento styl byl vytvořen pro bojiště. Proto se mohou zdát jeho techniky velice strohé. Nicméně nejdůležitějším faktem na bitevním poli a v Toyama ryū bylo získat dovednost účinně a co nejdříve zasáhnout nepřítele, nebo v lepším případě jej rovnou zabít. Tím, že byl tento styl vystavěn k využití ve válce, objevuje se v technikách jen slabý moment překvapení. To je dané tím, že v bitvě většinou vidíte, jak se k vám prostorem nepřítel přibližuje. V takovém případě se většinou střetne hrubá síla s hrubou silou. Zdá se, že bojovou filozofií Toyama ryū byla přeseknout nepřítele při prvním kontaktu, ideálně rovnou z tasení. Tokutomi sensei 徳富先生, jeden z nejpokročilejších studentů Morinagy senseie 森永先生, na svých trénincích vždy kladl veliký důraz na silné a rychlé techniky tasení, které považoval pro svou školu za zásadní. Toyama ryū pojmenovala svůj styl battōjutsu 抜刀術, aby tak poukázala na hlavní náplň školy.
Morinaga sensei později upravil vybrané techniky tak, aby definitivně aktualizoval původní učební plán kenjutsu, a byly tak vyučovány techniky poplatné modernímu duchu válečnictví. To vše vedlo k tomu, že byl následně Morinaga sensei považován za „otce“ toyamského šermu.
Toto je přehled technik toyamského battōjutsu:
kiso iai 基礎居合 – základní pohyby
hon iai 本居合 – osm původních forem
happōnuki 八方抜き – osm základních forem
kumitachi 組み太刀 – cvičení s partnerem
tameshigiri 試し斬り – sekací test
Jak sami vidíte, množství vyučovaných technik v této škole není veliké. Hlavním cílem výcviku bylo rychlé osvojení si těchto pohybů a schopnost jejich bojového využití.
V roce 1939 byl do toyamské akademie přijat tehdy mladý Nakamura Taizaburō 中村泰三郎, který se později stal dalším z instruktorů umění šermu a také jedním z hlavních propagátorů školy Toyama ryū a battōjutsu nejen v Japonsku, ale i zahraničí.
V období po 2. světové válce byla císařská armáda rozpuštěna a z vojenské akademie v Toyamě se stal americký tábor Zama. V tomto období navíc bylo v Japonsku zakázáno praktikovat jakékoliv bojové umění, a s tím samo sebou i umění šermu. A tak učení Toyama ryū přežívalo pouze v uzavřených skupinkách studentů, které byly vedené několika bývalými instruktory a důstojníky. Po zrušení zákazu praktikování bojových umění, ke kterému došlo v roce 1952, se sešli tři hlavní instruktoři toyamské akademie, kteří získali právo na výuku stylu – Morinaga Kiyoshi 森永清, Nakamura Taizaburō 中村泰三郎 a Yamaguchi Yūki 口勇喜 – ve snaze obnovit výuku tohoto stylu šermu. Bohužel, nenašli shodu ve svých představách o osnovách a směřování výuky, a tak vznikly tři hlavní linie této školy. Ty v různých mírách přizpůsobily cvičení pro civilní a tradiční bojová umění, třeba i tím, že přijaly pro svou praxi tradiční keiko-gi 稽古着 a hakamu 袴 (do té doby totiž tomu tak nebylo). Techniky a interpretace, které tři instruktoři učili, se postupně rozcházely a navzdory pokusu sjednotit je standardizací technik nebyl dosažen žádný konsensus. Toto jsou zmíněné tři organizace stylu Toyama ryū:
Dai nippon toyama ryū iaidō kai 大日本戸山流居合道会 Morinagou Kiyoshim s centrem v Ōsace 大阪市
Zen nihon toyama ryū iaidō renmei 全日本戸山流居合道連盟 založená Nakamurou Taizaburōem s centrem v Yokohamě 横浜市
Nihon toyama ryū iaidō so-renmei 日本戸山流居合道相連盟 založená Yamaguchim Yūkiem s centrem v Sapporu 札幌市
Každá z těchto organizací byla autonomní a zachovala nebo postupně vytvořila vlastní soubor forem. Všechny federace školy Toyama ryū jsou dnes řízeny osobou, která je držitelem titulu kaichō 会長 – předseda.
Pojďme se dál věnovat historii školy. Po roce 1952 bylo uspořádáno mnoho seminářů toyamského battōjutsu a tameshigiri. Mnohdy na tyto akce přicházeli studenti/instruktoři jiných stylů, aby se seznámili s technikami a provedením tameshigiri, které je v této škole hodně využívané, a posléze jej tak mohli zařadit do svého tréninku či umění. Další skupinkou byli studenti, kteří cvičili Toyama ryū proto, aby se mohli účastnit soutěží.
Je pravděpodobné, že v těchto dobách, kdy se utvářely / systematizovaly osnovy moderní Toyama ryū, se techniky učily v různých podobách. To mělo za následek rozdílné prezentování základních technik dle toho, jakých seminářů se daný instruktor zúčastnil. V jednotlivých dōjō 道場 se proto studenti učili různé formy Toyama ryū.
Dnes je běžné, že Toyama ryū cvičí studenti i jiných stylů japonského šermu, anebo celkově jiných bojových umění. Často je to proto, aby studenti jiných škol zařadili do svého tréninku styl, který je zaměřený na plně funkční techniky meče a mohli své pohyby testovat formou tameshigiri. Dalším důvodem může být skutečnost, že Toyama ryū neobsahuje příliš velké množství technik, a tak je možné tuto školu praktikovat i při studiu jiného stylu.
Nicméně aby bylo možné správně pochopit teorii a aplikaci technik japonského šermu, je potřeba jej doplnit o další rozsáhlé studium této problematiky. To je také důvodem, proč většina japonských učitelů Toyama ryū doplňuje svou výuku o další techniky a pozměňuje tak své umění. V minulosti Toyama ryū byl Nakamura sensei jedním z těch, kteří asi v největší míře vnášeli nové techniky a pohyby do svého stylu. To bylo také důvodem, proč později založil nový styl, který nese jeho jméno – Nakamura ryū 中村流.
U nás v ČR je zatím nejznámější Nakagawa Kinji sensei, který také doplňuje svou výuku o techniky dalších koryū 古流 – starých škol, třeba o nitō 二刀 – dvou mečů, současně používaných v technikách. Nakagawa sensei je zatím asi posledním ze studentů/učitelů původní Toyama ryū, který si založil vlastní styl, pojmenovaný Nakagawa ryū battōjutsu 中川流抜刀術 (dříve Nakagawa tozan ryū 中川戸山流), přičemž termín tozan je jiné čtení pro znaky Toyama. Je tak patrný odkaz na školu Toyama ryū, jejíž techniky jsou základním stavebním kamenem školy.
Jednotlivé směry Toyama ryū a rozdíly mezi nimi:
Dai nippon toyama ryū iaidō kai 大日本戸山流居合道会
Byla založená Morinagou Kiyoshim 森永清. Tento systém učí 5 původních kat 型 z roku 1925 plus další tři katy, které byly zavedeny v roce 1939. Morinaga sensei také sloužil na vojenské akademii, kde začínal jako poručík. Byl hlavním instruktorem kenjutsu 剣術 na toyamské vojenské akademii a vytvořil původní osnovu Toyama ryū battōjutsu. Dnes je tato organizace považována za původní směr toyamského šermu a má svou centrálu v oblasti Kyōto 京都.
Jednou z významných osobností této linie byl Tokutomi Tasaburō 徳富太三郎, který ale posléze z této organizace odešel, a to kvůli snaze ostatních instruktorů pozměňovat původní důležité techniky. Otevřel si vlastní dōjō battōjutsu, ve kterém učí techniky tak, jak je prezentoval Morinaga sensei. Tokutomi sensei je autorem výukového videa se záznamem původních technik toyamského šermu. Můžete jej také vidět v dokumentu „Budō: Art of Killing“, kde prezentuje společně s Nakamurou senseiem styl Toyama ryū.
Zen nihon toyama ryū iaidō renmei 全日本戸山流居合道連盟
Založená Nakamurou Taizaburōem 中村泰三郎 (1912-2003). Tento systém používá osm základních forem tasení, jak byly vyučovány na konci roku 1939, tedy v době, kdy přišel mladý Nakamura do akademie. Později však sám Nakamura sensei techniky změnil a přidal jako osmou techniku dotan giri 土壇切り – vertikální sek na ležící cíl. Dnes je centrála této federace ve městě Yokohama 横浜市.
Nihon toyama ryū iaidō so-renmei 日本戸山流居合道相連盟
Založená Yamaguchim Yūkiem 山口勇喜, který se narodil v roce 1900. Tvrdí se, že výuka Yamaguchi senseie byla velmi podobná tomu, co učil Nakamura sensei ve své linii. Nicméně Yamaguchi sensei záhy zapojil do svého učení neo-shintōistický náboženský aspekt. Navíc později, kolem roku 1980, přidal do svého učení ještě techniky školy Hontai yōshin ryū jūjutsu 本體楊心流柔術. Dnes je centrála ve městě Sapporo 札幌市 na ostrově Hokkaidō 北海道.
Nakamura ryū battodō 中村流抜刀道
Nakamura Taizaburō založil v roce 1953 čistě svou školu battōjutsu, která nesla jeho jméno. Tato škola byla pochopitelně postavena na technikách Toyama ryū. Existuje mnoho záznamů Nakamura senseie při prezentování jeho stylu. Byl radikálním propagátorem trénování tameshigiri, které také demonstroval na mnoha videích. V této disciplíně byl opravdu znamenitým mistrem. Nakamura sensei je také autorem několika knih s tématikou japonského šermu.
Nakagawa ryū battōjutsu 中川流抜刀術
Tuto školu založil Nakagawa Kinji sensei, který studoval techniky Toyama ryū v Tokutomi dōjō 徳富道場 pod Tokutomim Tasaburōem. Tasaburō sensei, jak už jsme tady zmiňovali, byl studentem Morinagy senseie a byl zastáncem studia a praxe nezměněné původní formy toyamského battōjutsu. Nakagawa sensei po odchodu z Tokutomi dōjō do Kumamota pokračoval ve studiu a tréninku tohoto stylu. Postupem času do něj vnesl další techniky – shihō giri 四方切り – techniky do více směrů, přidal techniky s kodachi 小太刀 – krátkým mečem, s nitō 二刀 – dvěma meči a přidal další techniky kumitachi 組み太刀 – cvičení s partnerem. Je to dnes také jediná škola, která praktikuje v nezměněné formě první techniku happō nuki 八方抜き– kiri age 切上げ přímo provedené z tasení. Jedním z hlavních cílů školy je zachování původních technik tak, jak je vyučoval Morinaga sensei.
Základní struktura forem v Nakagawa ryū
1) Reihō 礼法 – úklona / zdvořilost / pozdrav
2) Nuki uchi 抜き打ち – tasení, které je zároveň prvním sekem
3) Seme 攻め – tlak na oponenta
4) Furikaburi 振冠り – napřažení se / připravení se pro další útok
5) Kiri tsuke 切り付け – další navazující seky
6) Zanshin 残心 – koncentrace / úplné vložení se do prováděné činnosti
7) Yoin 余韻 – ozvěna/dozvuk techniky
8) Chiburi 血振い – očištění čepele
9) Nōtō 納刀 – vrácení meče do sayi 鞘
10) Reihō 礼法 – úklona / zdvořilost / pozdrav
Zvládnutí jednotlivých částí tohoto přehledu je otázkou dlouhé praxe při jejich studiu. Vše je založeno na naprostém porozumění každému pohybu, detailu, tak, aby bylo možné posléze techniku prakticky předvést ve formě tameshigiri.
Tameshigiri
Tameshigiri 試し斬り je sekací test prováděný shinkenem 真剣, tedy skutečným mečem. K tomuto testu slouží předem připravené slaměné makiwary 巻藁 ze smotané slámy, bambus a třeba i části zbroje. V historii Japonska však najdeme zmínku, že tameshigiri bylo v některých případech prováděno dokonce i na tělech popravených nebo odsouzených zločinců.
Všechny uvedené způsoby sekacích testů byly prováděny především ke zjištění sekacích schopností používané čepele. Záznam o tomto testu můžeme někdy najít vyrytý na nakago 茎 – řapu čepele meče.
Dnes se tameshigiri praktikuje v rámci tréninku tradičních bojových umění. Hlavním cílem je zjištění či ověření schopností šermíře k provedení správného seku. Je to podobné jako například přerážecí techniky, které jsou praktikovány v karate-dō 空手道. Za účelem tameshigiri se smotávají tzv. igusa, což jsou speciální travní rohože, do tvaru sloupců. Také se používají tatami omote 畳表, což je slaměná vrchní vrstva tradičních rohoží, která je také smotána do sloupců. Takovéto sloupce se před samotným sekáním musí na nějaký čas namočit do vody, aby získaly správný odpor při secích, imitující lidské tělo, a zároveň se tím čepel meče ochránila před poškrábáním bočních ploch. Tyto sloupce často nahrazuje čerstvý zelený bambus.
Během tameshigiri nejde jen o přeseknutí daného cíle, ale o celkový pohyb, techniku prováděnou šermířem. Je důležité se soustředit na možnost dalších navazujících pohybů, seků, na jejich kombinaci, atd. Za tímto účelem bylo vytvořeno mnoho variant spojení jednotlivých seků různé náročnosti, aby se ukázala opravdová dovednost a schopnost jedince.
Toyama ryū samo sebou není jedinou školou, ve které se tameshigiri praktikuje, ale je školou, která je asi nejvíce známá právě pro tameshigiri. Přeci jen je to poslední škola v japonské historii, která své techniky praktikovala na bitevním poli, a tak je pochopitelná snaha získat schopnost funkčních seků.
Nutno ale dodat, že se v poslední době objevuje mnoho lidí, kteří se starají pouze o tameshigiri a zapomínají tak na věci, které by měly být součástí tréninku před sekáním, jako jsou základní techniky, tradice, atd. Bez těchto věcí se z této dovednosti stává pouze a jen bezduché přesekávání předmětů, které se lze, pravda, také naučit, ale nikdy nebude mít patřičný přesah a význam, který by bojová umění měla pro své stoupence mít.
Nakagawa ryū a Toyama ryū v ČR
V České republice existuje více dōjō, které se snaží do svých osnov zařadit toyamské battōjutsu s většími či menšími úspěchy. Nicméně zájem o tuto školu pomaličku stoupá, a tak přicházejí noví zájemci, nová dōjō s různými cíli, a to je určitě dobrý směr.
V posledních deseti letech pravidelně jezdí do ČR pan Nakagawa Kinji, který zde tráví i několik měsíců v roce, aby se mohl podělit o své zkušenosti v oblasti japonského šermu s českými zájemci. Není proto divu, že právě Nakagawa ryū má zde v současnosti asi největší zázemí. Centrálním dōjō pro ČR je pražský oddíl Kenshōkan Dōjō 剣捷館道場, studenty však najdeme v Děčíně, Domažlicích, Mladé Boleslavi, Olomouci, Ostravě, Plzni a na dalších místech.
Pokud by vás zajímalo battōjutsu stylu Nakagawa ryū a Toyama ryū, navštivte webové stránky www.nakagawaryu.com a nebo přímo navštivte některý z pravidelných tréninků či seminářů.
Text připravil Pavel Slavík
Kenshōkan Dōjō Praha
internet www.nakagawaryu.com
e-mail info@nakagawaryu.com
foto Richard Dvořák, Pavel Slavík
archiv Nakagawy senseie
historické materiály z toyamské akademie
Tento článek byl otištěn v roce 2018 v časopisu Bojová umění (Fighter’s magazín). Některé z uvedených informací již mohou být již jinak. Také je text doplněn o kanji k jednotlivým japonským termínům a další fotografie. Prosím berte to v potaz.